Úvod » --- Tinktury STEZA --- » - Tinktura Plicník -
Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis): Tradiční jarní bylina s bohatou historií
Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) patří mezi nejznámější jarní byliny našich lesů a hájů. Lidé si jej po staletí cení nejen pro jeho všestranný obsah přirozeně se vyskytujících látek, ale také pro jeho jedinečný vzhled a brzký jarní růst, který z něj činí jednu z prvních potrav pro probouzející se včely a čmeláky.
V tradičním bylinkářství si vydobyl své pevné místo, přičemž dodnes zůstává vyhledávanou složkou bylinných čajových směsí, nálevů a tekutých ekstraktů.
Plicník je vytrvalá bylina patřící do čeledi brutnákovitých (Boraginaceae). Dosahuje výšky přibližně 10 až 30 centimetrů a vytváří husté trsy.
Lokalita: V přírodě na něj nejčastěji narazíte v lužních lesích, listnatých a smíšených hájích, v křovinách nebo na lesních pasekách.
Půda a podmínky: Vyžaduje humózní, kyprou a mírně vlhkou půdu bohatou na živiny. Obvykle preferuje polostinná až stinná stanoviště.
Geografické rozšíření: Je rozšířen po celé střední a jižní Evropě, přičemž v České republice je na vhodných místech poměrně hojný od nížin až do podhůří.
Jako jedna z prvních rostlin vykvétá již od března do května. Plicník je vizuálně fascinující dvěma charakteristickými znaky:
Proměnlivá barva květů: Květy plicníku mají v průběhu rozkvětu schopnost měnit barvu. Začínají jako růžové až červenofialové a postupně, jak se mění pH v jejich pletivech, přecházejí do sytě modré až fialové barvě.
Skvrnité listy: Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, vejčité a na svrchní straně pokryté světlými, bíle až stříbřitě zelenými skvrnami a jemnými drsnými chloupky.
Obliba plicníku v tradičním i moderním bylinkářství spočívá v jeho pestrém fytochemickém profilu. Nať a listy obsahují celé spektrum přirozených organických sloučenin:
Kyselina křemičitá (křemík): Plicník patří mezi rostliny s velmi vysokým obsahem rozpustné i nerozpustné kyseliny křemičité. Křemík je minerální prvek přirozeně přítomný v tkáních lidského těla.
Slizové látky: Rostlina vytváří slizy, které v kontaktu s vodou tvoří viskózní roztoky. Tradičně se v bylinných nálevech využívá právě vlastností těchto obsažených slizů.
Třísloviny (taniny): Dávají bylině svíravou chuť a představují významnou skupinu rostlinných polyfenolů.
Saponiny a flavonoidy: Přírodní látky se známými antioxidantními vlastnostmi, které rostlina využívá na svou vlastní ochranu před vnějšími vlivy.
Minerální látky: Kromě již zmíněné kyseliny křemičité obsahuje nať plicníku např. draslík, vápník či hořčík.
Pro bylinné účely se sbírá kvetoucí nať (Herba pulmonariae) na počátku jara, případně mladé přízemní listy po odkvětu.
Rostlina se suší ve stínu na větraném místě při teplotách do 40 °C, aby se zachovala její přirozená barva a obsahové látky. Usušený plicník se následně uchovává v dobře uzavřených nádobách bez přístupu vlhkosti a světla. Z takto připravené sušené natě se vyrábějí čajové směsi, maceráty nebo koncentrované bylinné kapky a tinktury.
Základní fakta o plicníku:
Botanický název: Pulmonaria officinalis (čeleď Boraginaceae / brutnákovité)
Lidové názvy: Plicníček, plicník skvrnitý, medunka, svícen
Doba květu: Březen až květen
Využívaná část: Kvetoucí nať a mladé listy
Hlavní složky: Kyselina křemičitá, slizové látky, třísloviny, saponiny, flavonoidy