...........................................................................
Nad 900,-Kč je poštovné ZDARMA
+ DÁREK NAVÍC
-----------
KLIK ----- H E R B Á Ř ----- KLIK
dostanete vždy dárek :-)
Úvod » ------- H E R B Á Ř -------- » Kopřiva kořen
Kopřiva kořen
nettle root - Kopřiva dvoudomá ( Urtica dioica )
Je to rostlinka, kterou nejspíše všichni znají obzvláště pro její žahavé vlastnosti, ovšem málokdo ví, že je to jedna z vůbec nejléčivějších bylinek. Kopřiva dosahuje výšky 50 až 150 cm a někdy i mnohem víc, květy na ní můžeme pozorovat od června do října. Popálení způsobují její žahavé chlupy neboli trichomy, které se při dotyku zabodnou do kůže a při dalším pohybu způsobí její nepatrné protrhnutí. Potřísní pokožku pálivou tekutinou složenou z acetylcholinu, histaminu a serotoninu, což způsobuje bolest a svědění. Kopřiva má široké uplatnění v léčitelství, kosmetice, ale i kuchyni.
Užíváme při:
Zevně při
slouží proti holohlavosti - jsou-li zachovány vlasové kořínky, hlava brzy obroste vlasem.
se užívá denně (50 - 140g)
Používá se
- 1 polévkovou lžíci strouhaného kořene kopřivy vaříme 10 minut v 1/2 litru vody. Pijeme 2 - 3x denně pomalu po doušcích.
100g jemně nařezané kopřivy vaříme půl hodiny v jednom litru vody okyselené octem.
Používá se
Ráno nalačno půl hodiny před snídaní jeden šálek a přes den opět pijeme jedem až dva šálky čaje. Po takové kůře se budete cítit velmi dobře, pružně a mladě. Pije se neslazený a můžeme do něho přimíchat trochu heřmánku nebo máty pro zlepšení chuti.
jednu čajovou lžičku spaříme ve 0,25 litru vřelé vody a krátce vyluhujeme.
Pijeme 2 - 3x denně pomalu po doušcích.
jednu čajovou lžičku spaříme ve 0,25 litru vřelé vody a 10 min. vyluhujeme.
Pijeme 2 - 3x denně pomalu po doušcích.
Kopřiva je pro mnohé pěstitele nepříjemným plevelem, přitom je velmi užitečná. Můžete si z ní vyrobit například kopřivovou jíchu, což je velmi výživné hnojivo pro rostliny a stromy. Kopřiva také odpuzuje mšice a housenky; pokud ji necháte v klidu růst na okraji zahrádky, poskytnete tak housenkám motýlů potravu. Záhony můžete dokonce kopřivou mulčovat a ještě ke všemu se hodí pro všechny pěstované rostliny, nebo ji klidně přidejte do kompostu.
Pokud byste ji tedy chtěli pěstovat, bude stačit pouze jeden výsev, protože pak pravidelně dochází k tzv. samovýsevu a navíc se kopřiva množí také množstvím podzemních oddenků. Nejlépe se jí vede ve stínu, ve vlhké půdě bohaté na dusík.
Sběr je nejlepší provádět již na jaře, kdy se sklízí hlavně mladé výhonky, jestliže ji ale kosíte, dá se sklízet skoro po celý rok, účinky jsou však největší do konce května. K použití je vhodných nejvyšších 4 až 6 lístků včetně řapíku. Semena a kořeny se pak dají sbírat od srpna do listopadu. Se sušením kopřivy je nutné začít co nejdříve po sběru, aby byla zachována její původní zelená barva. Kořeny je nejlepší sušit na slunci a nadzemní části ve stínu, pokud chcete použít umělé teplo, neměla by teplota přesáhnout 60 °C.
V léčitelství je využívána ve formě nálevu, oleje, tinktury, obkladů z čerstvých listů nebo šťávy z čerstvé rostliny. Je skvělým pomocníkem při zánětech, ekzémecha vyrážkách. Při pořezání a odřeninách zastavuje krvácení a dopomáhá k rychlejšímu hojení ran. Kopřiva také zmírňuje příznaky alergie, snižuje hladinu cukru v krvi, což je přínosné u lehčí formy cukrovky. Pomáhá při plynatosti,průjmech, virových a bakteriálních onemocněních, a jelikož čistí krev, je vhodná i při chudokrevnosti a různých chorobách krve. Tlumí bolesti hlavy, zabraňuje vypadávání vlasů a pomáhá řešit problémy s trávením. Je vhodná při problémech s vaječníky či slinivkou a při onemocněních jater, žlučníku a ledvin.
Více o kopřivách :-)
Chlorofyl, kyselina křemičitá, třísloviny, aminy - acetylcholin, histamin, serotonin, karotenoidy, vitamín B1, kyselina pantothenová (B6), glukokinidy, kyselina mravenčí, kyselina octová, vosk, vitamín C, fytoncidní látky a v žahavých chlupech je pryskyřičný sekret.
Kopřiva dvoudomá je vytrvalá vstřícnolistá statná bylina, která je rozšířena v celém severním mírném pásmu kosmopoliticky a hojně vystupuje jako rostlina rumištní a na kulturních půdách sleduje vytrvale místa člověkem osídlená i dávno opuštěná, tvoří porosty v olšinách a luních lesech, provází břehy, paseky, cesty a pastevní stanoviska a vysoko do hor (přes 2000m), rozlišujíc se v mnoho plemen stanovištních.
Patří do čeledi kopřivovité (Urticaceae). Rod Urtica zahrnuje asi 35 druhů, které rostou zejména v mírných pásmech. Latinské rodové jméno je odvozeno od latinského slova uro, které znamená pálit. ahavost chlupů kopřivy způsobují zřejmě aminy acetylcholin, histamin a serotinin.
Rostlina je v půdě upevněna dlouhými, plazivými, lutě zbarvenými oddenky. Lodyha je přímá, 40-150cm vysoká, nevětvená, nebo jen v horní části, výrazně čtyřhranná, chlupatá, vzácně olysalá. Listy jsou vstřícné, čepele široce vejčité a kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi srdčité.Okraje listů pilovité a zubaté. Palisty jsou kopinaté, celokrajné. Drobné květy jsou obvykle jednopohlavné, sestavené v hustých úlabních květenstvích. Plody jsou vejčité naky, a 1,2 mm dlouhé, matné, šedavé a světle hnědé.
Druh se rozmnouje jak semeny (generativně), tak vegetativně. Generativní rozmnoování je závislé na opylení větrem, podle úspěšnosti se na rostlinách tvoří naky, které jsou v půdě ivotné asi dva roky. Klíčí z hloubky 1,5-2 cm při minimální teplotě 6-8°C. běné je však i vegetativní rozmnoování prostřednictvím částí podzemních výběků, které se široce rozrůstají od mateřské rostliny, mohou vyrůst a o 50 cm za rok.
Květy jsou bledě zelené, samičí v dlouhých květenstvích, samčí v krátkých vzpřímených latách. Kvete od června do října.
Klíční rostliny a nové výhony se objevují v dubnu a květnu, rostliny kvetou od června do října a listopadu, plody dozrávají od července do pozdního podzimu.
Pohlavní rozmnoování je však méně časté pro obtíný způsob opylení (obvykle větrem) a naky se na samičích rostlinách objevují řidčeji.
Kopřivám se nejlépe daří na půdách, které jsou bohaté na dusík a fosforečnany. Kopřiva má ráda slunce, případně i polostín. Má průměrné nároky na půdní vlhkost.
Kopřiva ve stoncích obsahuje poměrně dlouhá vlákna tvrdého lýka (hrubá přadná vlákna). Vlákna získaná ze stonku kopřivy jsou po zpracování velmi jemná, téměř bílá, dobře se barví a dobře sají vodu. Pouívala se podobně jako len nebo konopí v plátenictví, ale pravděpodobně mnohem méně. Kopřivy se k tomuto účelu dokonce i pěstovaly a pevná a velice trvanlivá tkanina se jmenovala kopřivovina. Za 1. světové války se tato technologie opět obnovila - armády pouívaly uniformy nazývané kopřiváky. Vlákna kopřivy se pouívala podobně jako len nebo konopí k výrobě plátna. Vyuití plátna z kopřiv je dokonce doloeno ji z XII. století, kdy se v Nestorově letopise uvádí, e se z kopřivových vláken tkaly plachty lodí plavících se po Volze.
Po objevu nového způsobu technického zpracování vláken kopřiv se zdá, e se na obzoru objevila nová technická plodina. Brunšvický obchodník s látkami Heinrich Kranz z Lüchowa ve Wendlandu studoval technické vlastnosti čtyř druhů kopřiv. Hlavní zájem se však soustředil na kopřivu dvoudomou, její vlákna ji po celá staletí slouila k výrobě látek. Pan Kranz ji získal patent na technologii zpracování kopřiv, poskytující měkký, neškrábavý produkt. První pánské košile a loní prádlo z tohoto materiálu se objevily na trhu ji v polovině loňského roku. Během několika let se předpokládá rozšíření kopřivových plantáí na výměru asi 1000 ha s produkcí 9000 t, co by mělo po zpracování poskytnout 2,7 mil. metrů tkaniny.
List kopřivy je důleitou vývozní drogou. Kopřiva je známou surovinou k výrobě chlorofylu, z něho se připravuje fytol, surovina pro syntézu vitamínu E a K.
Upotřebují se ve farmacii k přípravě galenik (odvar, léčivé čaje) a speciálních přípravků, dále k výrobě chlorofylu a beta-karotenu. Uívá se vnitřně jako mírné diureticum a haemostaticum. Doporučuje se také jako déletrvající terapie při alergiích, při nečisté pokoce a při dně. Působí i sníení hladiny cukru v krvi, celkové posílení, stimulují krvetvorbu a uívá se k posílení střevní činnosti (mladé rostliny posílí peristaltiku, potlačí růst neádoucí mikroflóry).
Chlorofyl listů má protizánětlivý a hojivý účinek, urychluje zcelování ran a regeneraci pokoky poškozené buď úrazem (popálení, poleptání, opaření), nebo nějakým chronickým procesem (proleení). Díku antiseptickému působení se kopřiva pouívá jako pomocný lék při zánětech dýchacích a močových cest. Zanedbatelný není ani poměrně vysoký obsah vitamínu C. Vyuití nachází také v kosmetice např. v péči o vlasy.
Listy obsahují a 1% chlorofylu, asi 15% minerálních látek, z nich důleitý je zejména hořčík, dále karotenoidy, flavonoidy, organické kyseliny, ji výše uvedené aminy acetylcholin (asi 1%), histamin (asi 0,5%) a serotonin (asi 0,02%), sacharidy (např. arabinózu, galaktózu, glukózu, manózu), vitamíny (např. B2 a zejména v mladých listech vitamín C), aminokyseliny, glukoniny (sniují hladinu krevního cukru), třísloviny (které "zastavují krvácení"), fytoncidy, kyseliny šavelovou, mravenčí, octovou, pantotenovou (B6), křemičitou (která má zřejmě močopudné účinky) a další látky.
Rostliny poskytují luté a zelené barvivo. Poskytuje odstíny tmavé šedozelené barvy u vlny a krémové barvy u hedvábí Mořidlem je kamenec. Při pouití kamence a vinného kamene jako mořidla se dosáhne zelenkavě luté barvy. Při pouití špetky eleza a mědi jako mořidla se dosáhne světle šedozelené barvy. Pro barvení se pouívá celá rostlina. (BREMNESSOVÁ, 1994)
Roste v jakékoli půdě. Vysévá se na jaře. Mnoí se dělením oddenků na jaře.
Pěstování je zbytečné, nebo spotřebu drogy kryje planě rostoucí bylina. Pěstuje-li se přece k jiným účelům (pro vlákna), mnoí se semeny, která se vysévají do brázdy na počátku jara. Pak se převláčejí a převálcují. Vysévají se v řádky 40x 15 cm v řádce. ádají lehkou půdu. Sběr je nepříjemný.
Sbírá se kvetoucí na od června do září. Seřezává se noem nebo srpem nebo nůkami asi 10 cm nad zemí. Vybírají se zdravé a čerstvé rostliny a sbírají se nejlépe v rukavicích, poněvad pálí. Někdy se sbírají jen listy (Folia urticae), kořeny (Radix urticae) a semeno (Semen urticae). Listy se získávají odrhováním natě a pečlivým odstraněním cizích příměsí, kořen vykopáním na podzim a semeno v době zralosti (srpen, září).
Suší se v tenkých vrstvách hned po sběru buď přirozeným teplem na stinných a vzdušných místech, nebo v sušárnách teplem umělým (60°C). Sušení musí probíhat rychle, aby byla zachována čerstvá barva drogy. Při sušení se rostliny co moná nepřevracejí. Poměr ztráty na váze při sušení je asi 5:1. Droga je bez pachu a má poněkud hořkou chu. Uchovává se v dobře zavřených nádobách na suchých a vzdušných místech.
Škůdcem rostliny je Peronospora urticae GASPARY, Puccinia caricis (SCH.) RIBERT., Erysiphe communis DE BY a Ramularia urticae GES. (na listech).