-- TINKTURY PODLE NEMOCI -- / DÝCHACÍ CESTY

Horní a dolní dýchací cesty

Nejprodávanější produkty v kategorii
STEZA - Česneková tinktura - Česnek - FORTE 37 ml.	149,00 Kč
STEZA - Tinktura Anýz plod - FORTE 50 ml.	159,00 Kč
STEZA - Kvalitní Hřebíčková tinktura - FORTE 50 ml.	590,00 Kč

---

• Tabulkové zobrazení
• Řádkové zobrazení

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

Hlavním úkolem dýchacího systému je přivádět do krve kyslík a odvádět oxid uhličitý.

Nádech a výdech řídí dechové centrum v prodloužené míše, které vysílá nervové impulzy k pohybu do bránice a mezižeberních svalů.

Horní cesty dýchací

jsou tvořeny:

• dutinou nosní,
• vedlejšími nosními dutinami,
• hltanem.

Nádechem je do dutiny nosní nasáván vzduch (78 % dusík, 21 % kyslík, 1 % jiné plyny), kde je ohříván a zvlhčován, a pokračuje do nosohltanu.

1. Nosohltan je horní část hltanu, ve které jsou přítomny krční mandle. Vede odsud Eustachova trubice, která vyúsťuje do středního ucha.
2. Pod nosohltanem je hltan (farynx), kde se potkává náš nádech s rozžvýkanými sousty potravy. V hltanu je přítomna chrupavčitá hrtanová příklopka (epiglottis), která je otevřená, a tím zpřístupňuje cestu vzduchu do hrtanu (larynxu). Pouze při polknutí sousta se zavírá, takže sousto jde do jícnu a ne do hrtanu.

Onemocnění horních cest dýchacích

• Laryngitida
• Rýma – rhinitida
• Zánět dutin
• Zánět nosohltanu

Onemocnění horních dýchacích cest patří mezi častá onemocnění, většinou nezávažná, jejichž příčinou jsou nejčastěji infekce.

Dutina nosní je vystlána sliznicí, která je často postižena zánětem. Vzniká tzv. rhinitida. Příčin tohoto zánětu je mnoho, nejčastěji se dělí na příčiny infekční a neinfekční a na akutní a chronické.

V případě infekčních zánětů jsou nejčastějším vyvolavatelem viry, méně často bakterie. Velmi často dochází k tomu, že zánět z dutiny nosní přestoupí na vedlejší dutiny, a vzniká tak stav označovaný jako rhinosinusitida. Pokud jsou tyto záněty nedostatečně léčeny, mohou přecházet do chronicity.

Záněty neinfekční jsou nejvíce způsobeny různými dráždivými látkami, které přicházejí do kontaktu s nosní sliznicí. Často dochází k tomu, že takto postižená sliznice, která je zánětem oslabená, je napadena infekcí – viry, bakteriemi.

Nosní dutina je u některých osob častým zdrojem krvácení. Nejčastěji je to dáno jejím zvýšeným prokrvením, především na nosní přepážce, které je velmi individuální, a v těchto případech stačí pouze nepatrné poranění, a následkem je prasknutí cév.

 

Vedlejší nosní dutiny

Onemocnění vedlejších nosních dutin úzce souvisí s dutinou nosní a jejich onemocnění se prolínají. Průběh infekčních zánětů vedlejších dutin (sinusitid) se vyznačuje tím, že jsou hůře přístupné léčebným zásahům, jejich průběh je proto bouřlivější a častěji přecházejí do chronického stadia.

Hltan

Hltan bývá taktéž nejčastěji postižen záněty (faringitidami). Většinou se nejedná o vážná onemocnění, avšak díky tomu, že nosohltan je místem, kde ústí Eustachova trubice, může při infekcích hltanu dojít k přestupu infekce na střední ucho.

Tato onemocnění se pravidelně projevují poruchami čichu, někdy i chuti, které jsou vratné, i když někdy za delší dobu, než by odpovídalo léčbě.

Dále na horní cesty dýchací navazují dolní cesty dýchací (od hrtanu níže).

Dolní cesty dýchací

tvoří:

• hrtan,
• průdušnice, 
• průdušky,
• plíce.

Tyto struktury se podílejí na transportu a výměně plynů mezi vnějším okolím a krví. Jsou tedy životně důležitými orgány a jejich onemocnění by měla být včas a řádně léčena, aby se předešlo možným pozdějším vážným komplikacím. K onemocněním dolních dýchacích cest patří některé vývojové vady a dědičné choroby (především cystická fibróza – mukoviscidóza).

Za hrtanovou příklopkou jsou hlasivky (hlasivkové řasy svým pohybem rozechvějí vzduch, čímž vzniká zvuk) a soustava „trubek“. Průdušnice (trachea), která se větví na průdušky (bronchy), a ty dále na průdušinky (bronchioly). Tato celá část dýchacího systému je tvořena chrupavčitým skeletem, pod kterým jsou jemné svaly řízené nervovým systémem, schopné se v případě potřeby stáhnout. Výstelku tohoto „potrubí“ tvoří hlenotvorné a řasinkové buňky, jež tvoří hlen, na který se přichytí vdechnuté částice prachu, jež pomocí řasinek putují zpět, až jsou polknuty.

Nejmenší trubky – průdušinky – na konci své cesty vstupují do plicních sklípků (alveolů). Plicní sklípky jsou protkány cévami a svou tenkou stěnou umožňují výměnu plynů mezi krví a vzduchem. Plicní sklípky tvoří lipoprotein surfaktant, jenž zabraňuje smrštění plicního sklípku, který by se jinak vyfoukl jako nafukovací balónek.

 

Onemocnění dolních cest dýchacích

• CHOPN – chronická obstrukční plicní nemoc
• Zánět průdušek
• Zápal plic
• Rakovina plic

 

Onemocnění dolních dýchacích cest patří mezi běžná onemocnění. Dýchací cesty bývají nejčastěji postiženy infekčními zánětlivými chorobami a většinou se nejedná o nemoci závažné. Vážnější průběh mívají hlavně u dětí, starých lidí a osob s oslabeným imunitním systémem.

Nejzávažnější postižení dolních dýchacích cest je způsobeno nádorovými chorobami, z nichž především bronchogenní karcinom představuje největší problém, neboť patří v naší zemi mezi tři nejčastější nádorová onemocnění dospělých.

Zánětlivá onemocnění

se dělí na:

• záněty dýchacích cest (infekční – virové, bakteriální, vzácně mykotické a neinfekční – alergické, chemické), kam patří laryngitidy (tedy záněty hrtanu – u dětí mohou představovat velmi vážné onemocnění, pokud jsou infekčního původu), laryngotracheitidy (společný zánět hrtanu a průdušnice),
• bronchitidy (záněty průdušek).

Vážná, život ohrožující choroba, ležící na pomezí horních a dolních dýchacích cest, je u dětí se vyskytující epiglotitida.

V případě bronchitidy může zánět přecházet do chronicity (nejčastěji u kuřáků) a bývá spojen se vznikem plicní rozedmy (emfyzému). V takovém případě vzniká chronická obstrukční plicní nemoc – CHOPN.

Dýchací cesty jsou postiženy také u astma bronchiale, vznikajícího na základě přecitlivělosti dýchacích cest na vnější prostředí a látky v něm obsažené.

 

Onemocnění plic

Vlastní onemocnění plic jsou trojího druhu.

• Jednak sem patří infekční záněty plic ( pneumonie a bronchopneumonie, tuberkulóza plicní ).
• Dále mohou být plíce postiženy tzv. intersticiálními plicními procesy, při kterých dochází z různých příčin k vazivové přestavbě plicní tkáně. Do této skupiny patří např. sarkoidóza, plicní vaskulitidy aj.
• Třetí skupinou jsou profesionální plicní choroby. Jsou to choroby, které vznikají v plicní tkáni po dlouhodobé expozici některým škodlivým látkám (oxid křemičitý – silikóza, azbest – azbestóza, berylióza a další).

Nádory, především plic, představují velmi vážný zdravotní a společenský problém. Většina nádorových onemocnění dýchacích cest je totiž spojena s kouřením. Nádory mohou postihovat kteroukoli část dýchacích cest a ani v jednom případě není prognóza nijak přívětivá.

Plíce mohou být postiženy i onemocněními, která primárně v plicích nevznikají, ale nakonec se mohou projevit právě především omezením plicních funkcí. Sem patří například tromboembolická plicní choroba nebo spánková apnoe.

Onemocnění dolních dýchacích cest představují velmi častý problém. Mnohá tato onemocnění úzce souvisí se špatným životním stylem, především s kouřením.

Samostatnou jednotkou, řadící se k chorobám dolních dýchacích cest, jsou onemocnění pohrudnice.

 

Ostatní úkoly plic

Kromě dýchání se plíce podílejí na regulaci pH krve (acidobazická rovnováha) a krevního tlaku.

Jednoduše řečeno: Víme, že nápoje sycené CO₂ nás okyselují. Pokud dýcháme málo (hypoventilace), tak vydechujeme měně CO₂, a více nám jej zůstává v krvi, což posouvá pH do kyselého prostředí. Naopak vydatné dýchání (hyperventilace) znamená zvýšené vylučování CO₂, a tedy posun pH krve do zásaditějšího prostředí. K vydatnému dýchání dochází při zvýšené potřebě kyslíku (zátěž, vyšší nadmořská výška).

Další funkcí plic je přítomnost angiotensinu konvertujícího enzym, který tvoří hormon angiotensin II, jenž stažením cév zvyšuje krevní tlak.

 

Nemoci dýchacích cest – přehled

Rýma, krvácení z nosu, kašel, zánět vedlejších dutin nosních, nosní polypy, zánět nosohltanu, kýchání, chrápání, vykašlávání krve, chrapot, potíže s polykáním, nedostatek dechu, dušnost, škytavka, zánět hrtanu, rakovina hrtanu.

Zánětu průdušek, rozedma plic (plicní emfyzém), chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), pneumotorax a hydrothorax, astma bronchiale, bronchiektázie, zápal plic, otok/edém plic, rakovina plic, plicní embolie, plicní hypertenze.